Skip to main content

- obal prsního implantátu

Nejprve se zaměříme na obal prsního implantátu. Obal se většinou skládá z tužší silikonové vrstvy, která vzniká namáčením „kopyta“ do vany se silikonem a následným uschnutím. Takových vrstev bývá hned několik, aby výsledná pevnost byla dostatečná a prsní implantát vydržel dlouhodobou zátěž v těle.

Od počátku výroby prsních implantátů dodnes se můžeme potkat s hladkým povrchem. Ten se ukázal jako výhodný, pokud implantáty umístíme pod sval a chceme po nich, aby tak trošku v těle klouzaly a vytvářely dojem přirozeného spadnutí prsu. Pokud ho však dáme pod žlázu, tak je u něho významné riziko vzniku kapsulární kontraktury a rovněž ten přirozený propad prsu je časem poněkud moc přehnaný.

Proto se vymyslela tzv. texturace povrch silikonového implantátu, což znamená, že povrch implantátu je hrubší. U jedné ze značek se docílilo dokonce až takové hrubosti silikonového pouzdra implantátu, že se poměrně pravidelně přichytávala k okolní tkáni. To byl velmi příznivý jev zejména u anatomických prsních implantátů, kterým zabraňovala v otočení. Výrobce to označoval jako efekt suchého zipu – velcro effect.

V posledních letech, pravděpodobně díky business rivalitě mezi jednotlivými značkami implantátů, se do hledáčku konkurentů dostal právě tento nejhrubší povrch a byl označen za viníka vzniku BIA-ALCL, tedy onemocnění krve vzniklé na podkladě přítomnosti silikonového implantátu, lidově rakovina krve. Při dalším zkoumání se došlo k závěru, že tuto nemoc nedělají jen texturované implantáty, ale v zásadě všechny implantáty, které do těla můžete dostat a dlouhodobě máte. Byla jen popsána závislost vzniku onemocnění na hrubosti povrchu implantátu, a tak ty nejhrubší typy implantátů se začaly stahovat z trhu.

Aktuálně se tedy vyrábí implantáty hladké a implantáty středně texturované, které ale již vůbec nemají efekt suchého zipu, proto u nich sice zřídka ale přece může dojít k pohybu a točení. To se týká zejména anatomických prsních implantátů.

Zcela jinou skupinou je povrch polyuretanový. Polyuretan je vstřebatelný materiál charakteru semiše, který je ve vrstvě cca 2 mm nanesen na povrch silikonového pouzdra. Polyuretanový povrch je aktuálně jediným na trhu, který dokáže téměř ve 100% zabránit pohybu a rotaci implantátu. Navíc se popisuje výhoda prevence kapsulární kontraktury. Proto považuji prsní implantáty s polyuretanovým povrchem za nejvhodnější pro reoperace prsu. Bohaté zkušenosti s nimi jsem nasbíral při rekonstrukčních operacích u onkologických pacientek. Polyuretanový povrch prošel historicky i jednou vážnou krizí, kdy byl označen za původce rakoviny. Pokus byl proveden na myších a v následujících experimentech se tato domněnka nepotvrdila a FDA opět prohlásil polyuretanový prsní implantát za bezpečný.