Rekonstrukce úchopu

Podle mého názoru je vrcholem chirurgie ruky v pojetí plastického chirurga rekonstrukce úchopu ruky po poranění brachiálního plexu, po mozkových příhodách, po poranění páteře u tetraplegických pacientů a u dalších pacientů, kteří nemohou pomocí ruky uchopit předměty své denní potřeby. Jedná se o operace, které mi přináší nesmírnou radost. Pacient přichází s postiženou rukou neschopnou pohybu a odchází s rukou, která dokáže uchopit předmět.

Pacienti se spazmem prstů a zápěstí, spastické postižení

Tato skupina pacientů se může rozdělit na 2 typy zákroků. První typ by se dal nazvat pasivní, druhý pak aktivní.

První typ zákroků nepřináší pomoc ani tak pacientům, jako je spíše pomocí pro jejich ošetřující tým. Jsou to pacienti odkázaní na pomoc ostatních a mají výrazné postižení, velmi silné kontraktury na rukou a často i na nohou. Tyto kontraktury jim nedovolují netáhnutí ruky v zápěstí, napřímení kolena apod. Našim cílem není dosáhnout aktivního pohybu v postiženém kloubů, ale jen kloub uvolnit a tím pomoci ošetřovatelskému týmu snažší manipulaci s pacientem, jednodušší oblékaní a usnadnění hygieny. Zároveň zrušení velkých ohnutí zabrání zapařování kůže v ohybech.

Druhý typ je naopak aktivní a slouží k uvolnění kloubů tak, aby bylo dosaženo pohybu a aktivního úchopu. Převede se např. z maximálního ohnutí v zápěstí do normálního postavení a tím je pacient schopen provést úchop a lépe se o sebe postarat.

Pacienti po poranění míchy, tetraplegie

Tetraplegičtí pacienti jsou velmi úzkou skupinou pacientů, kteří mají jasně stanovenou diagnózu vycházející z výšky postižení míchy a dle této diagnózy je pak provedena příslušná operace. U tetraplegických pacientů je velmi důležitá spolupráce s léčebnou a rehabilitačním týmem, u kterého se pacient léčí. Vlastní operace je jen začátkem dlouhé rehabilitace, na jejímž konci má být získaní úchopových dovedností ruky.

Poranění brachiálního plexu

Další skupinou pacientů jsou lidé po autonehodách, motonehodách a dalších úrazech, při kterých došlo k poranění nervů jdoucích od míchy do horních končetin. U těchto pacientů můžeme vidět různé projevy na rukou, zůstavají aktivní ruzné svaly a ruka je často schopna i leccos zvládnout. Naším úkolem je použít funkční svalové skupiny a přesunout je tak, aby byl úchop ještě lepší a hlavně přirozenější.